Život s klavíry

Moje první opravdu formativní roky byly spojené s továrnou Petrof v Hradci Králové. Právě tam jsem si osvojil disciplínu, která mě drží dodnes. Ladění nebylo jen technickým výkonem, ale každodenním setkáním s přesností. Každá chyba je slyšet. Každý spěch je slyšet ještě víc.

Postupně jsem pochopil, že klavír není jen mechanický systém. Je to organismus, který reaguje na prostor, vlhkost, způsob hry i na to, jak pečlivě s ním člověk zachází. To, co na první pohled vypadá jako drobná odchylka, může v celkovém zvuku změnit úplně všechno.

Práce v oboru mě zavedla do koncertních sálů, škol, zkušeben i domácností. Každé prostředí má jiný rytmus. V koncertním provozu je potřeba absolutní jistota a klid pod tlakem. V domácím prostředí zase citlivost, protože často pečuji o nástroj, který je součástí rodinné historie.

Za ta léta jsem naladil desetitisíce nástrojů. Přesto se k žádnému nepřibližuji rutinně. Rutina je v tomhle řemesle nebezpečná. To důležité totiž bývá často skryté v detailech: v odporu mechaniky, v délce dozvuku, v barvě středního rejstříku nebo v tom, jak nástroj reaguje při jemném pianissimu.

Mám rád tradiční postupy, protože fungují. Zároveň se nebráním moderním pomůckám, pokud pomáhají k přesnosti. Nejblíž je mi ale spojení obojího: měření, které dává oporu, a ucho, které rozhoduje. Nakonec je to vždy zvuk, kdo má poslední slovo.

Dnes pracuji hlavně v Praze a Středních Čechách. Nejvíc si cením důvěry klientů, kteří se vracejí opakovaně, protože vědí, že péče o nástroj není jednorázová služba, ale dlouhodobý vztah. Když je klavír dobře vedený, odmění se stabilitou, krásou tónu i radostí ze hry.